A co třeba nultý ročník?
Je nádherný sluncem provoněný květen, vy jste před pár dny úspěšně zdolali maturitní zkoušku, která vás více či méně potrápila, a nyní máte pocit, že vám konečně nastalo klidné období, kdy čekáte, že se o vás vysoké školy, na které jste před pár měsíci rozeslali své přihlášky plni očekávání, poperou. Jenže místo toho, abyste každý druhý den z rukou místní, postarší, ale věčně mile se usmívající, pošťačky přebírali tlusté obálky orazítkované znakem vysoké školy, na kterou si tak vroucně přejete jít, vám chodí samé tenounké dopisy. Ano, razítko té či oné univerzity sice mají, ale vy se už ani neobtěžujete je otevírat, sotva je spatříte, protože vás pokaždé jen zklamou.
Jsou vždycky stejné. Odmítavé. Nepíše se v nich, že jste uspěli, že Vám s radostí oznamují, že jste byl přijat, nepíší, že Vás chtějí. Slova, která takové zamítavé dopisy charakterizují, jsou strohá, věty holé, ale nad slunce jasné. Všechna ta bohužel, je nám to líto, či Váš talent nebyl dostatečně prokázán, bily do očí z každého dopisu, který jste zatím obdrželi a vy už v sobě jen těžko nacházíte sílu otevírat ty další. A ačkoliv v každý takový další dopis vkládáte veškeré naděje, uvnitř už tušíte, že to letos nejspíš nevyjde.
Tušíte to, protože možná sami dobře víte, že obor, který jste si vybrali, je momentálně tak trochu nad vaše možnosti a s ohledem na to, kolik dalších studentů jste potkali u přijímacích zkoušek, je už teď vcelku zřejmé, že vy nebudete mezi vyvolenými. Anebo jste si dobře vědomi toho, že jste se na přípravu k přijímacím zkouškám nedostali až tak důkladně, jak jste měli.
Možná kdybyste nad těmi příklady strávili víc času, možná kdybyste je nevzdali hned po prvním neúspěšném pokusu, možná byste to teď byli vy, kdo drží v ruce jednu z těch pěkně naducaných obálek. Ano, myslím přesně tu krásnou obálku, kterou otevíráte s úsměvem na tváři, protože víte, co je v ní tak pečlivě poskládáno. Nejdřív na vás vypadne rozhodnutí o přijetí, hned za ním jde ruku v ruce datum zápisu a pak samozřejmě všechny takové ty další, rádoby vedlejší záležitosti, jako je například žádost o ubytování na koleji či burza skript nebo informační schůzka, které každému čerstvému prvňákovi dají zpočátku zabrat, ale je to ten typ námahy, kterou děláte s radostí a do jisté míry i s pokorou.
Je to přesně ten typ námahy, na který si každý stěžuje, ale ve skrytu duše za něj děkuje bohu.
Ale zpět k vám. Vy jste z těch, kteří letos jednoduše neměli dostatek štěstěny. Věřte nebo ne, nikdy v tom nejste sami. Studentů, kterým nevyšla žádná vysoká škola, je každoročně mnoho a záleží jen a pouze na nich, jak se svým budoucím rokem naloží. Jistě pro ně nebude nejlehčí, ale i přesto, že oni sami si to možná nemyslí, a tráví čas topením se ve smutku z toho, že vše je ztraceno, stále mají poměrně širokou škálu možností, která rozhodně není o moc horší než ono kýžené studium na vysoké škole.
Připomenu moudrou větu jedné mé angličtinářky, kterou s oblibou používala, kdykoliv se nám, a podotýkám často i marně, snažila vysvětlit třetí typ podmínkových vět, které se vyskytují v anglické gramatice. Jistě to znáte, takové to klasické: kdybych to byl býval věděl, nikdy bych tam nešel. Pravila, že věty tohoto typu nejsou ničím jiným, než plakáním nad rozlitým mlékem. Mléko rozlijete ve vteřině, vlastně ani sami nemusíte vědět jak, ale stane se to, a vy s tím už nic nenaděláte. Nenalijete ho zpět do sklenice silou své vůle.
A přesně tak je to i s vámi. V momentě, kdy vás v rukou lechtá další doporučený dopis z vysoké školy, který stále stejným jízlivým hlasem říká přesný opak toho, co byste si tak vroucně přáli slyšet, si musíte uvědomit, že je třeba začít něco dělat. Pokud vaše situace s přijetím na vysokou školu není vykreslena v růžových barvách, pak to v žádném případě nemusí být důvod k tomu, abyste vše házeli za hlavu.
Zkuste to příští rok! Vždyť není nic snazšího, než znovu vyplnit přihlášku. Navíc, už v tom díky loňské praxi budete zběhlí a rituál přijímacích zkoušek už pro vás také nebude tak úplně cizí. Vaše šance na přijetí, pokud se na to budete soustředit a věnujete jistý čas přípravě, jsou poměrně vysoké.
Ptáte se, čím vyplnit celý ten dlouhý rok, kdy budete muset čekat na vypsání dalších přijímacích zkoušek? Možností je samozřejmě mnoho a je jen na vás, jak hodláte se svým časem naložit.
Nepsané životní pravidlo říká, že by si každý měl zkusit pracovat, protože teprve pak si začne vážit luxusu, který mu poskytovalo přístřeší školy. Tohle pravidlo podtrhávám, avšak je tu něco, co s ním nepopiratelně souvisí. Pracovat lze vždycky, a beztak se k tomu každý z řad nynějších studentů dříve či později dostane, avšak studovat, to je něco, co si můžete doopravdy užít jen v jedné fázi vašeho života.
Přátelství a zážitky, které získáte na vysoké škole, vám zůstanou. Ať se vám to bude líbit nebo ne, nikdo vám už celé ty čtyři další roky neodpáře, jak jste se na první párty na koleji takříkajíc „společensky unavili“ a usnuli přede dveřmi, zatímco vaši milí spolubydlící vám vtipně pomalovali obličej a jaksi vás obrali o některé, někdy i podstatné, části vašich šatů, a vy jste pak, při nepěkném raním probuzení museli horko těžko vysvětlovat „té k smrti vyděšené staré paní, co má na starosti pořádek na koleji“, že vy za ten nejapný žertík opravdu nemůžete, a že vás pochopitelně mrzí, že z vás málem měla infarkt. Tohle k vysoké škole patří stejně dobře jako přednášky a semináře, zkouškové období či probdělé noci nad knihami a každý by to měl někdy zažít.
Když tedy vaše otázka zní, jak prožít těch necelých dvanáct měsíců, které vás dělí od dalších přijímacích zkoušek na vysokou školu, pak myslím, že odpovědí, která by vás mohla uspokojit, je pomaturitní studium nultého ročníku.
Ano, nultý ročník vám skutečně nikdo do vysokoškolského studia nezapočítá, ale to by neměla být věc, která vás od toho odradí. Jak jsem již řekla, pracovat můžete jít kdykoliv se vám zamane a v životě k tomu jistě dostanete ještě mnoho příležitostí. Pokud se domníváte, že rozhodnutí strávit rok před vaším dalším pokusem dostat se na vysokou školu, je tím nejlepším, pak si dovolím oponovat. Vidím to na sobě a vidím to na svém okolí, co se mnou, a mnou schopností učit se, udělají pouhopouhé dva měsíce prázdnin. Těžko si pak znovu zvykáte na školu a její pravidelný režim a jen málokomu tohle nečiní potíže. Díky studiu nultého ročníku se tomuto častému problému vyhnete obloukem. Nezapomenete se učit. Zní to možná hloupě, ale je to tak. Pomaturitní studium nultého ročníku takřka plynule po prázdninách naváže tam, kde jste skončili.
Samozřejmě i nulté ročníky jsou různě zaměřené, a tak si můžete vybrat takový, který je vašemu srdci nejbližší. A zvolíte-li nultý ročník správně, pak pro vás může bát velkým přínosem třeba u přijímacích zkoušek. Znalosti, které tam získáte, se budou týkat převážně vašeho oboru, takže šance na úspěch při přijímacích zkouškách bude logicky vyšší.
Některé fakulty vysokých škol dokonce otevírají své vlastní nulté ročníky, a nepřijatí studenti této možnosti hojně využívají. Není jich mnoho, ale jsou.
A pokud nenajdete nultý ročník, který by byl pod záštitou vaší vysněné vysoké školy, pak nezoufejte. Pomaturitní studium nultých ročníků zdaleka není jen jejich doménou. Existuje stále více společností, které nabízejí studium nultých ročníků, takže pravděpodobnost, že byste nenarazili na program, který by vám dokonale vyhovoval, je poměrně nízká.
Osobní zkušenost s nultým ročníkem nemám, ale mohu se pokusit o cosi, co by se dalo nazvat „doporučení z doporučení“. Někteří mí přátelé se pro pomaturitní studium nultého ročníku rozhodli. Z jejich reakcí vím, že byli spokojeni s výukou v nultém ročníku jazykové školy Tutor. Pro některé z nich bylo studium sice náročnější, ale jednoznačně jim pomohlo v dalším roce, kdy se ucházeli o místo na vysoké škole.
Navíc společnost Tutor otevírá hned několik nultých ročníků v Praze, přičemž každý se pochopitelně zabývá jiným oborem. Můžete si tedy vybrat takový nultý ročník, jehož směřování je pro vás ideální.
Nakonec si každý zvolí svou cestu sám. A ať už si vyberete studium nultého ročníku nebo ne, pokud budete mít silnou vůli a jistou dávku ctižádosti, dostanete se vždy tam, kam chcete.