Zvláštní kouzlo Sudet
25. 11. 2010
Na střední škole jsem se začal velmi zajímat o novodobou historii. Zvláště problematika první republiky a její následné zničení Mnichovskou smlouvou mě velmi přitahovala, zvláště proto, že bydlím v Liberci, tedy v jednom z bývalých center Sudet. Ve stejné době jsme si také měli v rámci výuky zvolit druhý cizí jazyk. Pravda, výběr nebyl nijak extra široký. Povinně jsme se museli rozhodnout mezi francouzštinou a němčinou, výrazně nadaní polygloti si pak mohli jako další studijní povinnost zvolit španělštinu. U mě byla volba poměrně jasná – němčina byla jediná možnost, jak se ve studiu historie svého kraje posunout zas o něco dál. I přes všechny poznámky, jak je němčina skutečně otřesný jazyk, jsem se další cizí jazyk učil rád. Navíc jsem si po roce výuky na škole zaplatil soukromý kurz němčiny. Když se ohlédnu zpět, bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem mohl v té době udělat.
První rok studia tohoto jazyka byl tak trochu zklamáním. Neustálé opakování složitých gramatických jevů a vět jako „tady nesmíte kouřit“ a „to je ale pěkná skříň“ mě celkem nudilo. Co však bylo nejdůležitější – neměl jsem pocit, že mi tento jazyk něco přináší k mému vysněnému studiu historie Sudet a zašlých časů první republiky. Možná jsem chtěl v té době moc, ale němčině jsem věnoval celkem dost času a výsledky nebyly takové, jaké bych očekával. Rozhodl jsem se, že nebudu čekat, až ve škole nastane rozumná výuka tohoto jazyka a poprosil rodiče o malý příspěvek na kurz němčiny pro středně pokročilé (ano, až tak jsem si věřil). Naštěstí rodiče pochopili můj skutečný zájem, nebrali to jen jako nějaký puberťácký rozmar a kurz mi zaplatili celý. A to ještě nevěděli, že jim za odměnu zmizím na rok do Německa.
Kurz němčiny byl velmi intenzivní. Už po dvou měsících jsem odmítal chodit do školy na němčinu a učit se přiblblé věty o svatebním dni a družičkách. V té době jsem se také díky neustálému studiu poprvé ponořil do odborné literatury. Zpočátku to nebylo vůbec jednoduché a tak jsem zůstával převážně u různých pamfletů a několika jednoduchých novinových článků z té doby. Právě novinové články mě nakonec prokousali cestu k textům odbornějším. Zpočátku jsem četl německé zprávy na internetu. To se mi mimochodem hodilo i do lekcí kurzu němčiny, kde jsme každý přišel s nějakou zprávou a všichni ji potom okomentovali. Takové pravidelné čtení a analýza zpráv je vůbec jedním z nejlepších způsobů, jak se naučit nová slovíčka a tak jsem se brzy pustil i do složitějších textů.
Maturita se blížila. Někteří spolužáci si ze strachu z němčiny zvolili raději matematiku, ale u mě byla volba díky několika absolvovaným kurzům němčiny jasná. Na maturitu z němčiny jsem se nepřipravoval téměř vůbec a místo toho věnoval čas raději předmětům, které mi šly o něco hůř. Odmaturoval jsem úspěšně a co pro mě bylo možná důležitější, byl jsem přijat na studium historie do Brna. Tam jsem konečně mohl uplatnit svoji znalost němčiny v plném rozsahu a již od prváku se věnoval problematice Sudet. Když v druháku přišla možnost zahraničního studijního pobytu v Německu, hned jsem si podal přihlášku. Studium je v Němčině, což je pro mne zároveň zajímavá výzva. A především příslib toho, že do budoucna se budu moc věnovat problematice Sudet opravdu naplno.
Protože jsem si tentokrát nevěřil až tak moc, začal jsem chodit ještě na konverzaci v němčině. Stejně jako všechny předchozí kurzy ji hodlám absolvovat u společnosti Tutor, s jejíž výukou jsem byl velmi spokojen, a to hned v několika kurzech. Výhoda také je, že jsem je mohl navštěvovat jak v Liberci, tak i v Brně a všude jsem měl pocit stejně kvalitní výuky. Po návratu z Německa už určitě žádný kurz němčiny potřebovat nebudu. Ale proč nezkusit třeba polštinu? Boje o Těšínsko patří také mezi velmi zajímavou část Československé historie. Ale to předbíhám. Do dalších jazykových kurzů jdu nejdříve za rok.