Našla si švédština mě nebo já ji?
13. 8. 2010
Švédština je v podstatě mým druhým mateřským jazykem. Vím, že je tohle běžně používaná fráze, která v lecčem připomíná klišé, ale věřte, že v mém případě tomu tak opravdu je. Studiu švédštiny jsem se věnovala prakticky během celého svého dospívání a samozřejmě i později, když jsem střední školu opustila. Měla jsme tu možnost Švédsko navštívit a už od prvního dne, který jsem tam strávila, mi tahle severská země naprosto učarovala.
Proč tedy výše zmíněná věta o tom, že mohu švédštinu považovat za svůj druhý jazyk, není v mém případě jen otřepaný, vyčpělý obrat? Musím říct, že je to opravdu ale opravdu dlouhá historie, kterou by nejspíš daleko lépe postihla ve vyprávění moje maminka, nicméně já se to pokusím co nejvíce zkrátit a zmínit jen to nezbytně důležité.
Většina mých spolužáků ze základní školy, do které jsem kdysi přestoupila, se zpočátku velmi podivovala mému příjmení. Zdálo se jim zvláštní a neobvyklé, odlišné od všech těch Novákových, Dlouhých, Novotných či Nehodových. Abych byla upřímná, nikdy předtím jsem nad tím nepřemýšlela. Mé příjmení mi přišlo skoro jako každé jiné, pravda, možná trochu méně obvyklé, ale v žádném případě ne cizí, jak se domnívali moji noví spolužáci. Pamatuji se, že jsem si s tím pár dní lámala hlavu, až mi to nedalo a zeptala jsem se na to mamky.
Nejspíš uznala, že už jsem dost stará na to, abych se o sobě a svých rodičích dověděla přeci jen trochu víc, a tak si mě posadila do křesla v obýváku a začala mi vyprávět, jak poznala mého otce. Abyste rozuměli, svého tátu jsem do té doby nikdy neviděla. Jen tak mezi řečí se mi nezapomněla zmínit, že když byla mladá, žila nějaký čas ve Švédsku, kde také potkala mého otce.
Velmi jsem ten celý ten příběh stylizovala a podstatně zjednodušila, poněvadž bych ho stejně nedokázala vyprávět s takovým zanícením, jako moje mamka, to jediné hlavní a důležité jsem však řekla. Můj otec byl Švéd, jsem tedy napůl Švédka, proto mé zvláštní příjmení, které mi vlastně ani do té doby zvláštní nepřišlo.
Pokud si vzpomínám, brala jsem to tenkrát až nezvykle dobře. Když jsem konečně byla schopna vysvětlit svým přátelům ze školy původ svého, dle jejich mínění podivného, příjmení, nabral můj tehdejší život na krátký čas nové obrátky. Stala jsem se náhle něčím exotickým, každý se mnou chtěl kamarádit, byla jsem velkou celebritou a svých patnáct minut slávy jsem si dokázala patřičně užít. Nicméně po určité době se všechno vrátilo do starých zajetých kolejí, za což jsem byla docela ráda. Nijak zvlášť jsem to totiž tehdy neřešila. Tu informaci jsem měla, věděla jsem, kdo je můj otec a tím to pro mě v té době haslo.
Jenže zvědavost člověku nedá, a tak jsem se, krátce poté, co jsem nastoupila na střední školu, začala zajímat o svůj původ o něco víc. Poprvé jsem, s maminčiným souhlasem, navštívila svého otce v jeho rodné zemi. Měla jsem z toho setkání trochu strach, hlavně proto, že švédštinu jsem v životě neviděla a moje znalosti z angličtiny nebyly postaveny na zrovna dvakrát pevných základech. Brzy se ukázalo, že moje prvotní obavy byly naprosto zbytečné. S otcem jsem si, i přes značnou jazykovou bariéru, rozuměla. Při své první návštěvě jsem ve Švédsku strávila celkem tři týdny a díky otci, který se mi snažil přiblížit švédskou kulturu a ukázal mi mnoho zajímavých míst, jsem si tuhle zemi skutečně zamilovala. Když jsem se vrátila domů, věděla jsem, že tohle určitě nebyla má poslední návštěva ve Švédsku.
Už za půl roku jsem tam vyrazila znovu. A ačkoliv jsem se tam mnoho naučila, měla jsem pocit, že je to stále málo. Jsem po otci Švédka, napadlo mě, a tak bych se měla daleko více zajímat nejen o jeho zemi, ale i o jeho jazyk, tedy o samotnou švédštinu.
Pokud vím, po svém druhém návratu jsem si o tom všem promluvila s mamkou. Podpořila mou myšlenku věnovat se studiu švédštiny při škole. Netuším, jak to dokázala, ale sehnala mi tenkrát soukromého učitele švédštiny. Byl to opravdu velmi milý starší pán, který mi obětoval spoustu času. Naučil mě základům švédštiny, za což jsem mu vděčná dodnes. Musím přiznat, že to nebylo vůbec snadné, pracovali jsme na tom skoro čtyři roky, prakticky po celou dobu mé středoškolské docházky.
S mým nástupem na vysokou školu se můj učitel odstěhoval, a tak mi nezbývalo nic jiného, než hledat si někoho nového, kdo by mi pomohl pilovat znalosti švédštiny. Jenže už jsem neměla ani zdaleka takové štěstí, jako moje mamka tenkrát. Narazit na soukromého učitele švédštiny, s kterým bych se shodla na čase, bylo prakticky nemožné.
Po nějaké době jsem to marné hledání vzdala. Uvědomila jsem si, že je možná na čase vydat se novým směrem, zkusit studium švédštiny jinak. Podívala jsem se na internet a prošla si několik nabídek jazykových škol. Bydlím v hlavním městě, kde je výběr jazykových škol skutečně slušný a najít si vhodné kurzy švédštiny nebyl problém.
Udělala jsem si seznam několika svých favoritů, z nichž nakonec vyšel vítězně kurz švédštiny v Praze, na jazykové škole Tutor. Měl hned několik výhod, které se mi skutečně zamlouvaly. Tou nejpodstatnější byl asi fakt, že každá skupinka je složena z maximálně dvanácti studentů daného jazyka, což mi velmi vyhovovalo. Dosud jsem byla zvyklá být v hodinách švédštiny sama, a tak nevím, jak moc by mi prospělo, kdybych se náhle ocitla v přecpané třídě. To byla první věc, které jsem se chtěla vyhnout, jsem toho názoru, že studium je daleko efektivnější, když dostane každý student ve výuce svůj vlastní prostor k vyjádření.
Dalším z rozhodujících faktorů pro mě byla cena. Chtěla jsem do svých kurzů švédštiny investovat, ale ne zbytečně. Ceny jazykových kurzů jsou leckdy podobné, důležité ale je podívat se, co takový kurz všechno obsahuje. Kolik hodin je v něm zahrnuto, zda se hodiny, které mohou z různých důvodů odpadnout, nahrazují, čím je výuka zakončena a tak podobně.
Velké plus dávám Tutoru i za to, že otevírá kurzy švédštiny nejen pro začátečníky, ale i pro pokročilé. Z počátku jsem měla velké obavy z toho, že bude poměrně složité najít si kvalitní studium švédštiny pro pokročilé. Nicméně když ani s tím nebyl problém, nebylo už v podstatě co řešit, měla jsem vybráno a za necelé tři týdny jsem nastoupila do právě začínajícího kurzu švédštiny na jazykové škole Tutor.
Poté, co jsem tam absolvovala prvních pár měsíců výuky švédštiny, mohu s klidným srdcem říct, že to byla v mnoha ohledech dobrá volba. Největší radost mi ovšem udělalo to, co jsem skoro vůbec nečekala. V kurzu švédštiny jsem poznala hned několik nových přátel, s kterými mě spojuje společný zájem nejen o švédštinu, ale i o Švédsko a jeho kulturu, za což jsme skutečně ráda.
Zhruba za dva měsíce se znovu chystám do Švédska, tak doufám, že i táta mou snahu studovat švédštinu ocení.