Jdi na obsah Jdi na menu
 


Letos je pro mě hitem studium řečtiny!

25. 11. 2010

 

Zdá se vám to snad poněkud zvláštní či složité? Ale jděte! Od jisté doby jsem zastáncem tvrzení, že by každý člověk měl mít ve svém životě přítomnou nějakou tu nevšední radost, něco, co patří jen a pouze jemu. Nemusí to být nijak náročné ani užitečné, ostatně, výběr samotný vyplývá z vaší přirozené povahy. Někdo se bezhlavě pustí do některého z adrenalinových sportů, jiný nabídne sousedovi, že mu jen tak, bez nároku na jakoukoliv odměnu bude každoročně obdělávat pole, a to třeba jen proto, že miluje jízdu traktorem, ale příležitostí se mu naskytne málo.
Další si čas od času pořídí nějakou tu extravagantní věc do šatníku, a ačkoliv se většinou neodhodlá promenádovat se v ní jinde než před zrcadlem uvnitř svého pokoje, přináší mu to do jisté míry potěšení. Zkrátka a dobře, každý máme něco, co nás dělá šťastnými, a ať už je to činnost dlouhodobá či jen něco zcela náhodného, život bez „téhle naší soukromé maličkosti“ si už jednoduše nedovedeme představit.
Já už jsem toho vyzkoušela opravdu hodně a musím přiznat, že mnoho těch, zprvu spontánních, akcí, do kterých jsem se vrhala většinou bez rozmyslu, se stalo mými trvalými koníčky.
Tímhle způsobem jsem si kupříkladu oblíbila windsurfing, což pro mě zpočátku nebyla vůbec jednoduchá záležitost, nicméně vytrvala jsem a výsledek se dostavil spolu s přibývajícími hodinami, které jsem strávila na vodě. Bohužel se stejným entusiasmem rozhodně nemohu hodnotit kurzy malování. To prostě nebyla činnost pro mě. I tak jsem ale ráda, že jsem se k tomu přemluvila, jelikož mám za to, že čím více toho zkusím, tím lépe poznám sama sebe.
Když jsem se letos v létě rozmýšlela, zda mám jet s přáteli na dovolenou do Řecka, neměla jsem ani to nejmenší tušení, že právě tam najdu inspiraci pro svůj další trochu ztřeštěný kousek. 
Nelekejte se, nenapadlo mě přeplout moře a ani jsem se nenadchla pro post prodavačky na místním trhu se všemi možnými lahůdkami. Čím delší dobu jsem v Řecku trávila, tím více mě fascinovala řečtina. Nerozuměla jsem sice jedinému slovu, ale uvědomila jsem si, že je to rajská hudba pro mé uši. Zní to možná trochu zvláštně, ale já se do řečtiny prostě zamilovala a zdálo se, že tahle láska nebude jen žhavý letní flirt, na který si s padajícím listím už ani nevzpomenu. Tenhle cit bude trvalejšího rázu, tím jsem si byla naprosto jistá.
Nemohla jsem stavět na žádných základech, poněvadž mé informace ořečtině se rozhodně nedaly považovat za kvalifikované. Řečtinou se mluví v Řecku. Ach ano, tady u tohoto infantilního a prakticky nic nesdělujícího údaje jsem skončila. Dál jsem nevěděla nic. Bylo třeba zajímat se o řečtinu trochu hlouběji, a tak jsem se, hned poté, co jsme s přáteli dorazili domů, vydala na takový malý internetový lov. Chtěla jsem se tomu jazyku, který mě tolik uchvátil a zároveň mi byl tak strašně vzdálený, alespoň trochu přiblížit.
A vida, povedlo se! Přečetla jsem si pár obecných informací a poznatků, které vám vyplivne snad každá internetová encyklopedie, načež mě už ty stále se opakující odkazy omrzely, a tak jsem se mrkla zas o něco dál. Studium řečtiny v Praze? Nebudu lhát, když vám povím, že mi v tu chvíli, kdy jsem na tuto stránku narazila, poskočilo srdce. Znělo to naprosto úžasně, a ať už se to jevilo sebevíc nereálně, bylo rozhodnuto. Musím se za každou cenu začít učit řecky!
Koneckonců můj volný čas zel prázdnotou od té doby, co jsem si na jaře zlomila ruku na in-line bruslích a zapřísáhla se, že si ten ďábelský nástroj na nohy už nikdy nenazuji.
Prošla jsem si tedy hned několik nabídek jazykových škol, které v Praze poskytují kurzy řečtiny. Rozmýšlela jsem se mezi několika různými kurzy, až jsem nakonec z časových důvodů zvolila studium řečtiny od jazykové školy Tutor, které se dalo skvěle spojit s mou prací.
Před první hodinou jsem pochopitelně měla strach, ale ten se brzy rozplynul. Kurzy řečtiny jistě nebyly tou nejsnazší volbou, ale v žádném případě nelituji, že jsem se pro ně rozhodla. Studium mě baví a naplňuje a navíc jsem díky Tutoru poznala hned několik nových přátel, s kterými si skutečně rozumím a hlavně, spojuje nás společný zájem o řečtinu.
Vím naprosto jistě, že kurzy řečtiny nejsou ani zdaleka mou poslední maličkostí, kterou si dopřávám a která mi přináší radost, ale troufám si tvrdit, že tahle záliba mi nějakou dobu (upřímně doufám, že ještě hodně dlouho) vydrží.
 
 
 

 


Archiv

Kalendář
<< září / 2019 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 50625
Měsíc: 329
Den: 13